Využití tanečně pohybové terapie
V oblasti rozvoje osobnosti a primární prevence se jedná například o součást výuky tance či herectví (Penfield & Steel, 2005), o práci s matkami s dětmi v mateřských centrech (podpora zdravého vývoje vztahové vazby), zdravými seniory v domovech důchodců či pečovatelských domech (Stockey, 1992, Sandel & Scott Hollander, 1995) nebo o podporu zdravého životního stylu – tzv. wellness aktivity (zejména u lidí, kteří jsou vystaveni výraznému stresu, např. manažeři). Patří sem také programy zaměřené na prevenci násilí u dětí (Koshland & Wittaker, 2004, Hervey & Kornblum, 2006) a práce s dětmi vůbec.
Populaci, která může nejvíce profitovat z TPT jako léčebné metody, tvoří „lidé, kteří svým tělesným pohybem a vnitřním napětím sdělují něco zvláštního“ (Boas, 1971). Vhodní pro TPT jsou zejména lidé, kteří mají z jakéhokoliv důvodu potíže s verbalizací, ale mohou komunikovat (třeba i velmi limitovaně) pohybem. Potíže s verbalizací jsou zde myšleny v nejširším slova smyslu. Zahrnují obraz člověka s neurotickým typem potíží uchylujícího se např. k intelektualizacím či racionalizacím (jakožto obranným mechanismům bránícím kontaktu s vlastním prožíváním i s okolím), člověka, který má problém rozpoznávat (a tedy verbalizovat) své pocity (tzv. alexithymie), člověka, který sděluje svá duševní strádání somatickými příznaky (psychosomatičtí klienti), ale i člověka po úrazu mozku trpícího afázií, či člověka s katatonní schizofrenií či autismem. TPT je vhodná i pro lidi, kteří mají narušený obraz těla (body image), narušené propojení mezi vnitřním prožíváním a vnějším projevem (expresí), dále u lidí, jejichž problematika vychází z preverbálního období nebo má původ v zážitcích vytěsněných (částečně či zcela) do nevědomí (ale živých na úrovni tělové paměti, jako je tomu např. u traumatu).
TPT je dále rozšířena i v oblasti péče o somaticky nemocné (Goodill, 2005a). Zde je TPT používána taktéž u dospělých i u dětí či adolescentů. Z nejdůležitějších oblastí aplikace je možné jmenovat např. práci s onkologickými pacienty. U dětských pacientů s onkologickým onemocněním poskytuje TPT přiměřený nástroj pro ventilaci emoční zátěže spojené s onemocněním, častými pobyty v nemocnici i případnou nepříznivou prognózou (Mendelson, 1999, Cohen, 1999). Dále je s úspěchem používána u žen po ablaci prsu pro karcinom, kde může práce se změnami v obraze těla významně přispět k vyrovnání se s těmito změnami a k jejich vnitřnímu přijetí, což má zásadní vliv na další kvalitu života (Sandel, 2005, Dibbell-Hope, 2000). Významné je také použití TPT u pacientů po úrazech mozku a po cévních mozkových příhodách (Berrol 1997 a další práce této autorky), ale také u chorob s předpokládanou psychosomatickou etiologií (Thullin, 1997, Goodill, 2005b), stejně jako při fyzickém postižení (především získaném, tedy po úrazech).